kajkery kajkery
Úvodník  |  Členové kapely  |  Historie kapely  |  Pro pořadatele  |  Prodej CD a triček  |  Odkazy  |  Kontakty  |  Zvuk  |  Doprava  | 

Napsali o nás

Milan Tesař - Kajkery: Bo (recenze alba)

http://www.proglas.cz/detail-clanku/kajkery-bo-recenze-alba.html
(vyšlo 26.8.2007 na www.proglas.cz v rubrice Folk, NoKlasik recenze)

Kajkery - BO Kajkery: Bo (recenze alba)
Datum vložení: 26. 8. 2007, 20:43
Autor: Milan Tesař
Rubriky: Folk, NoKlasik recenze

Skupina Kajkery z Frýdku-Místku letos na jaře oslavila 10 let od svého vzniku. Při té příležitosti vystoupila živě v našem studiu a my jsme ve vysílání „oprášili“ její dva roky staré a zatím jediné album. Přinášíme vám jeho recenzi. Znáte-li Kajkery, neváhejte přispět svým názorem do diskuse pod článkem.

Solidně zahraný folkrock, hitové melodie. V čele kapely zpěvák-majitel příjemného hlasu, který nehraje na žádný nástroj. Uhodli byste, kdo to je? Ano, charakteristika přesně sedí například na pražský Načas, letošního držitele Krtka ze Zahrady. Ale stejně tak ji můžeme použít pro frýdecko-místecké Kajkery, které letos oslavily 10 let od svého vzniku. Snad s tím rozdílem, že zpěvák Kajkery Theodor Kara Barczi si přece jen občas foukne do harmoniky.

Předchozím odstavcem by se vlastně dala odbýt celá recenze alba Bo, které Kajkery natočily v roce 2005. Kapela skutečně příjemně šlape celých téměř 50 minut, po muzikantské stránce má deska stálou, velmi solidní úroveň. Nuda při poslechu alba také nehrozí: střídají se nejen písně klidnější a rychlé, ale i pasáže akustičtější s hutnými, a to někdy i v rámci jedné skladby (Jenom mráz).

Zpěvák Kara nemá žádnou výslovnostní vadu, jeho hlas se dobře poslouchá, působí důvěryhodně. Pokud jde o texty, najdeme na desce několik zajímavých nápadů. Zaujalo mě například konstatování „Nejlepší sám je být s tebou“ v hitovém Nejlepším obrazu nebo sebeironická píseň Hezký kluk. Jinde však Barczi jako textař balancuje na hraně frázovitosti („Ale věci, kterým věříš, tak ty se ti vrátí / ani to tak dlouho netrvá“ – Žluté moře).

Kajkery se velmi dobře poslouchají naživo. I když texty v jejich písních hrají poměrně velkou roli a zpěv je srozumitelný, dokážu si představit, že si posluchači na jejich hudbu dobře zatancují a žádné poselství nevnímají. Prostě příjemná kulisa. Přitom se samozřejmě cení, že muzikanti k dobré náladě svého publika neomílají provařené hity, ale hrají své vlastní písně.

Jenže podobně solidních folkrockových kapel u nás působí řada, stejně jako zpěváků s pěkným hlasem. Kajkery hrají dobře, avšak jsou zaměnitelní. V jejich hudbě mi chybí něco, podle čeho bych na první pohled poznal: Jasně, Kajkery!

Rok vydání: 2005
Vydavatel: Jumbo
Žánr: folkrock
Celkový čas: 48:51

Vlast nikoliv má, ale Kajkeří

www.folktime.cz/clanek.asp?id=4249
(vyšlo 7.5.2007 na www.folktime.cz v rubrice reportáže)

Kajkery hrají 10 let       Skupina Kajkery neoslavila desáté narozeniny běžným koncertem, jak by se dalo očekávat, ale komponovaným pořadem s rychlým spádem, prokládaným mluveným slovem nejen z pódia i promítáním. Dramaturgie vymezila každému účinkujímu malý, ale promyšlený prostor. Lze jen litovat, že záznam z tohoto koncertu nebude k dispozici pořadatelům obdobných akcí.
      Ale pojďme se vrátit do frýdecko-místeckého kina Vlast v pátek 20. dubna kolem osmé hodiny večerní. Usedáme do zcela zaplněného hlediště (asi dvoustovka diváků). Scéna ozdobená grafikou známou z desky skupiny a deseti zavěšenými kytarami. Už začátek nás nenechal na pochybách… Do zšeřelého sálu začíná hovořit anonymní vypravěč s výraznou dikcí, hlasem posazeným někde mezi Leoše Suchařípu a Františka Nepila. Seznamuje nás s nejzásadnějším okamžikem života kapelníka, tedy s okamžiky samotného vzniku a přesvědčování ostatních budoucích členů skupiny. A zatímco kapelník živě figuruje na jevišti, ostatní postupně oslovovaní promlouvají z promítacího plátna na boku jeviště.
      Poté jsme byli uvedeni do prehistorie. Ke kořenům. Tedy ke kapelám, kterými současní členové Kajkery prošli. A kořeny jsou to pestré trampsko-folkovo-rockovo-punkové. Po dvou písních zahrály dnes již neexistující Dominika, Yenom a Nové Lodě. S dalším přáním k výročí přišli hlavní hosté – Slávek Janoušek a Jarda Samson Lenk. Předvedli svou část repertoáru obvyklého z vystoupení Psychiatria, byť Vlasta Redl chyběl. Ačkoliv Samson bojoval s nachlazením, obvyklý úsměv mu to vzít nedokázalo. Pokud byste si mysleli, že takoví hosté zaplnili hlavní část koncertu, pak je to omyl.
      Scénu totiž následně obsadilo oslavující těleso. Kajkery nás bavili nejen svými folkrockovými písničkami, ale třeba i soutěží či charakteristikami jednotlivých členů. V závěru doprovodili i Samsona a Slávka Janouška. Především Imaginární hospoda tak získala neskutečný švih. Saxofon hostujícího Radima Školy zněl naprosto skvěle. Dozněla poslední píseň a místo nekonečných přídavků sálem opět zněl hlas vypravěče, který se loučil naprosto netypicky – čtením pohádky. A chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, že přídavků se skutečně nedočkáme a začali jsme se zvedat. Nikoli, abychom se rozešli ke svým domovům, ale abychom se posunuli o kousek dál, do hospody U Švejka, kde probíhala Afterpárty pro všechny zájemce z řad diváků. K poslechu hrálo úžasné jazzové seskupení LeoBand ve v průběhu noci se proměňující sestavě s několika sólisty úrovně skvostné. Končilo se v sobotu ráno.
      Oslava desetiletí jak má být. Koncert bez jediné slabé a zbytečné minuty, promyšlený, nepřeplácaný, po kapkách nám nadělující pestré chutě. Dění pódiové, ale i na plátně nás nutilo k pozornosti od první do poslední minuty. Nádherně předvedená cesta jak oslovit posluchače s využitím současných technických možností. Udělat koncert systémem já plus můj host už těžko může uspět.
Belmondo

Kajkery znamená kdokoliv

www.ifolk.cz/index.php?show=article-2728-kajkery-znamena-kdokoliv
Rozhovor Milana Tesaře a Kárise pro hudební server iFOLK.cz. Vyšlo 7.5.2007 na www.ifolk.cz v rubrice Rozhovory.

Pětice Kajkery oslavila 20. dubna své 10. narozeniny v kině Vlast ve svém domovském městě Frýdku-Místku. Kdo jsou Kajkery, co hrají, co je baví kromě hudby a také kterého z festivalových úspěchů si nejvíce považují, jsem se ptal zpěváka Theodora Barcziho, přezdívaného Kara.

Skupina Kajkery právě oslavila 10. narozeniny. Ale předpokládám, že si ještě vzpomeneš, jak přesně kapela vznikla?

Deset let uteklo jako voda, takže to nebude problém. Tomáš Pyško, který se do té doby uplatňoval jako country-trampský kytarista, si chtěl vyzkoušet něco jiného, takže oslovil - dalo by se říct - folkaře, rockery a jazzmany a vyzval je ke společnému hraní. No a oni samozřejmě byli zvědaví na to, jak si s tím sami poradí, a co se z toho vlastně narodí. A tak se stalo, že se jednoho pohodového jarního dne v roce 1997 začaly linout první tóny nové kapely. Abychom podtrhli to rekrutování z různých muzikantských řad, začali jsme si říkat Kajkery, což v překladu znamená Kdokoliv.

Za těch deset let jste zaznamenali několik výrazných úspěchů na festivalech. Ze kterého z nich máš po letech největší radost a proč?

Víc než všechny ceny vždycky samozřejmě potěší divácké souznění, velký potlesk nebo roztančené publikum. Ale pokud mám opravdu vybrat jednu událost, tak by to byl zisk Porty 2003. To bylo i splnění mladického snu, takže ta cena mě rozradostňuje nejvíc. Navíc mi ta soška ladí s cihlovou barvou stěny v pokoji.

Jestli se nepletu, Kajkery jsou velmi stabilní kapela, pokud jde o personální obsazení...

Ano, my jsme docela stabilní, což je u desetileté kapely málo vídaný jev. V podstatě se u nás vyměňovali jen bubeníci, a to tak, že náš první bubeník později znovu vystřídal našeho druhého bubeníka. Dneska tedy staronovou sestavu tvoří: Tomáš Bobr Pyško, který hraje na akustickou kytaru, Martin Bubuš Czerný na sólové, vesměs elektrické kytary, dále dunící „tlustostruňák" David Blue Březovjak a Pavel Bjolek, mistr rytmu. Zpěv a tanec mám na starosti já, tedy Theodor Kara Barczi. A zapomenout nesmíme na Luboše Johna Gaška, výborného manažera a kuchaře kapely.

Jak vznikají písničky?

Já skládám kytarové písničky, což jsou takové zkratky mých životních pocitů, a kluci ve zkušebně do nich přisypávají své muzikantské nápady. Přidají, odeberou, přidají dvakrát tolik, odeberou polovinu, přidají dva a vrátí se na třetinu původního nápadu, tu pak zdvojnásobí novým rifem a odečtou prvotní nápad. No a pokud výsledný tvar voní všem, tak tu píseň, jak trefně říká Vlasta Redl, začneme vystřelovat do kosmu.

A tvoří repertoár jen vlastní skladby?

Ano, na koncertech hrajeme jen naše písničky, i když jako překvapení pro Samsona a Slávka Janouška, a taky pro vlastní radost, jsme pro narozeninový koncert „kajkerácky" přetavili a hráli písně Léto a Imaginární hospodu (snad to ty bardy potěšilo). Jinak ale ve zkušebně i hospůdkách se písně přebírají a „džemuje" se dlouze a s chutí.

Kde nejraději hrajete?

Rád sedím s kytarou před chalupou s výhledem do údolí ve stínu starého javoru. Je ráno a voní kafe. Taky židle u nás v kuchyni je výborné místo na hraní. V kapele nám ale na místě a velikosti scén nezáleží. Důležitá je pohoda. Teď zrovna máme oblíbenou scénu tu z koncertu k desetiletí Kajkery. Hosté, fanoušci, diváci, atmosféra. Všechno bylo famózní.

Skupině Kajkery předcházely jiné hudební aktivity jednotlivých členů. Působíte ale i dnes někdo v jiných kapelách?

Martin má svou funky kapelu Čadi. Pavel účinkuje v divadelním spolku, ve kterém je herecem a bubeníkem. Kluci jinak občas hostují na nahrávkách jiných kapel. Naposledy Martin s Pavlem na desce Tomáše Kočka, Tomáš pak na desce country kapely Mr. Bill. A já chodím kolem chalupy a zpívám si pro radost, ale to se asi nepočítá, že?

Máte u vás „na severu" nějaké spřízněné kapely? Třeba někoho, s kým pravidelně koncertujete?

Pravidelně? To nekoncertujeme s nikým, ale s mnohými jsme hráli jsme, potkáváme se a rádi je vidíme. Zmínit můžu třeba Chvilku poezie, Douda Band, Žambochy, Šantré, písničkáře Sovu & Slamáka... Nerad bych v tom výčtu někoho opomenul. Obecně platí, že jsme družina družná, ráda se družící.

Když jste tak družná družina, najdete si uvnitř kapely čas i na jiné společné zájmy kromě muziky?

Tom, David, Martin a částečně i Pavel jsou učitelé, takže společné nemuzikantské téma je jasné. Já a David jsme vyznavači horských kol a vůbec sportu v přírodě. Pavel je dokonce extrémní skialpinista. Jinak kapela klidně vyráží na vodu nebo na hory. Teď v neděli jsme si třeba vyšlápli na výroční trampskou Ivančenu. Slunce, rozkvetlé stromy, stéblo v puse. Pohoda.

Proč Kajkery? BO tak!

www.folktime.cz/clanek.asp?id=3454
(vyšlo 27.2.2006 v na www.folktime.cz v rubrice Recenze)

Kajkery - BO       Kdysi jsme s kamarádem muzikantem vedli diskuzi na téma hudebních škatulek. Jedno zjednodušující schéma vedlo k tomu, že ten, kdo má bicí a nedej bože elektrickou kytaru a navíc se zkresleným zvukem, ten už dozajista nehraje folk, i kdyby chtěl, ale zcela jistě rock, nebo aspoň něco tomu podobného. No, tato teze určitě může platit, ale ne vždycky, a ne všude.
      Když si totiž vezmete do ruky nové CD frýdeckomístecké skupiny Kajkery, otočíte na zadní stranu, zjistíte, že oba atributy řadící je k rockové škatuli sice mají, avšak o řádek výše se hrdě hlásí k hudbě folkové. Je to dobře, protože tomuto žánru žádnou ostudu nedělají, což mi potvrdí každý, kdo je slyšel na nějakém věhlasném českém hudebním pódiu.
      A mohli bychom začít s výčtem: Porta – vítězství v roce 2003, Moravský vrabec – 1.místo v roce 2004 a export přímo na Zahradu, 1.místo Open scéně v Nesovicích... seznam úspěchů je od roku 1997 docela dlouhý. Není tedy divu, že kapela přijala nabídku Samsona Lenka a rozjela se do Tymákova, aby zrealizovala to, po čem fanoušci, rozesetí po celém českém království, už dávno touží. Během února a dubna 2005 byla hudba u Lenků nahrána a smíchána a ve studiu „V“ ve Zlíně zmasterována Petrem Vavříkem. V devátém roce existence kapely, po třech předcházejících demosnímcích, vzniká tak jejich první oficiální album. 
      Přestože se kapela i na svých stránkách www.kajkery.cz uvádí jako folková formace, je jasné předem, že muzikanti, pocházející z rockových a jazzových kapel, střihnou deklarovaným folkovým písničkám také příslušně znějící háv. A tak téměř v každé písničce můžeme najít průnik všech zmiňovaných žánrů. Snad jen píseň „Báseň odkazovací“ má zcela folkový průběh, jen s malým odskokem k jazzu v mezihře, naopak trochu jiná je  píseň „Trochu jiná“, má totiž zcela rockový začátek. Jsem přesvědčen, že hudba v podání Kajkery neurazí ani jednu ze zmiňovaných stran (viz zmíněný úspěch na Portě), zároveň je nutno konstatovat, že se tak zcela nevejde ani do jedné z nich. Toto „koketování“ s žánry a jistá nezařaditelnost je mi příjemná a mám z toho radost a doufám, že nejsem a nebudu sám. 
      CD s jednoslabičným názvem „Bo“, který bych já osobně interpretoval jako „tak tedy“, „protože“, „neboť“ či tak nějak podobně, obsahuje celkem čtrnáct písní a uplyne téměř 49 minut mezi prvním a posledním tónem. Jedná se tedy o plnohodnotně dlouhohrající album, jehož autory jsou po hudební stránce uvedeni všichni členové skupiny a po stránce textové s výjimkou jednoho textu (Báseň odkazovací – text napsal Stanislav Houla Zárybnický) zpěvák a frontman kapely Theodor Barczi. Jsme-li jakkoli v pokušení zařadit tuto kapelu někde k folk-rocku, pak musím říct, že právě textová stránka nás zavede někam úplně jinam. Texty totiž působí nezvykle optimisticky a rozverně, což se asi nebude hodit  převážně zádumčivým folkařům, ani dramaticky vyhlížejícím rockerům.
      „Jsem horká letní noc, mám rozevláté prsty v bocích...“ zpívá se v úvodní písni, která dává tušit, v jakém duchu se budou odvíjet písně tohoto alba. Texty, spíše zhudebněné básně, někde rýmované, jinde volnější, neřeší žádná složitá společenská témata, ale poeticky se dotýkají pocitů, prožívání každodenní reality a vztahových záležitostí. Osobně mám nejvřelejší vztah ke třetí písni, ve které se zpívá: „Nejlepší obraz je okno / nejlepší příběh je život / nejlepší píseň je ticho / nejlepší sám je být s tebou!“ Stojí za to, a je velmi příjemné si texty nejen poslechnout, ale také přečíst. V přiloženém bookletu jsou uvedeny všechny v pořadí, (až na jednu výjimku), ve kterém je slyšíte na desce.  Dramaturgii CD uzavírá píseň „Bazény“, téma, které je opravdu originální: „Rozpálené střechy bazénů / na střeše leželi jsme já a Tom / nahnutí přes okraj plivali jsme dolů / do tmavě modrošedých velkých vln...“  Musím říct, že kdyby existovaly folkové textové cukrárny a kajkeří texty by tam někde ve vitrínce ležely vedle rakviček a větrníků, došlo by i na to, že bych ty větrníky a rakvičky, které mám rád, napříště oželel :-).
      CD je uzavřeno v klasické plastové celoprůhledné krabičce. Booklet alba je pojat poměrně jednoduše. Základ tvoří dekorativní malba Markéty Dembkové v hnědozelených odstínech a ta je použita i pro potisk samotného CD. Booklet obsahuje všechny potřebné informace týkající se alba, jednotlivých písní, autorů a interpretů, včetně poděkování zainteresovaným osobám.
      Bez zajímavosti určitě není ani to, že na desku přispěli svým hlasem také hosté. Romana Tomášková druhým hlasem vhodně dobarvila několik písní, objeví se také hlasy dětí ze Základní školy Tymákov. Na elektrickou kytaru si brnkl manažer kapely Luboš John Gaško. Ten spolu se Samsonem Lenkem nakonec celou desku produkoval pod značkou Jumbo. Úplně nakonec bych ještě zmínil, že deska obsahuje jedno malé hudební a hodně zajímavé překvapení, které není uvedeno v bookletu a čeká na ty, kteří doposlouchají CD až do úplného konce.
      Slívnotku pro tuto desku dodal Milan Plch Belmondo, který píše, že se na vyprahlém žánrovém nebi konečně zablýsklo na časy. Tento pocit sdílím a debutovou desku Kajkery doporučuji všem hladovým CD přehrávačům. Věřím, že z tohoto nebe totiž nebudou padat jen blesky, ale jednou ještě může i pořádně zapršet!
Dušan Trličík

Kajkery - frýdeckomístecká folkrocková skupina - CD „BO"

http://country-ahoj.3nec.cz/archiv/kajkery.html
(vyšlo v září 2006 na www.country-ahoj.3nec.cz v sekci Country)

      Frýdek-Místek, jak se zdá, má nástupce zatím nejpopulárnější hudební skupiny F-M Band. Region havířů, tkalců a huťařů má ve skupině Kajkery další hudební folkrockovou špičku. No, já bych si kapelu netroufl výhradně zařadit do některého z těchto žánrů. Skupina ve svém hudebním projevu využívá rytmů jak folku, rocku, tak i jazzu. Byl jsem sám mile překvapen jejich vysokou hudební úrovní a celkově příjemným zvukem celého CD, který jistě osloví posluchače různých hudebních proudů, ale také věkových skupin. Zamyslím-li se nad texty, cítím z nich optimismus a trochu té hudební volnosti. Dále pak na mě občas dýchne záchvěv poezie. Z tohoto projektu vyzařuje velký cit pro hudbu.
    Hudební nosič vznikl v únoru a dubnu 2005 v nahrávacím studiu JUMBO v Tymákově. Na CD se vešlo 14 písniček s celkovým hudebním časem zhruba 49 minut.
Písničky:
1. Horká letní noc 2. Ani nedýchat 3. Nejlepší obraz 4. Báseň odkazovací 5. Žluté moře 6. V podkroví 7. Trochu jiná
8. Múza 9. Hezký kluk 10. Jenom mráz 11. Rybář 12. Přijděte do toho města 13. Mé době budoucí 14. Bazény
    Kapela se představila ve složení: Theodor /Kara/ Barczi – zpěv, sbor, foukačka. Martin /Bubuš/ Czerný – elektrické a akustické kytary, sbor a zpěv. Tomáš /Bobr/ Pyško – akustické kytary, piáno, sbor. David /Blue/ Březovják - baskytara, sbor,  zpěv. Martin Šimek - bicí a perkuse.
    Hosté při nahrávání: Romana Tomášková, Jarda Samson Lenk – zpěv, sbor. Děti ze základní školy Tymákov. Jirka Budvar Lenk – sbor. Manažér skupiny Luboš /John/ Gaško, si zahrál na elektrofonickou kytaru, sbor a zpíval.
    Za hudbou a aranžmá se skrývá celá skupina Kajkery. Zato texty jsou až na jeden od Theodora Barczi. Autorem textu písně Báseň odkazovací je Stanislav /Houla/ Zárybnický, trampský básník a poeta. Obal hudebního nosiče je jednoduchý a přitom hezký. Jsou v něm také vloženy texty písniček a po zakoupení nosiče můžete sami porovnat, jak dalece je v nich skryta velmi dobrá poezie. CD doporučuji všem.
V září 2006 napsal T.S. Babička - Břetislav Snášel

Sleevenote k BO

(vyšlo na bookletu cd BO v prosinci 2005)

Kajkery - BO       Znáte blýskání na časy? Neprší, ničím nerušenou pohodu na obloze jen přeškrtávají blesky. Čas od času se takový blesk z nebe snese i na folkovou scénu. Právě na tu scénu, o které si myslíme, že nás těžko něčím může překvapit. A přece. Jihlavskou Portou 2003 vítězně prošla skupina zajímavých muzikantů, jejichž zjevení věštilo obohacení žánru.
      Stříbrný kotouček, který se vám dostává do přehrávačů se stává pouhým potvrzením úspěšně nastoupené cesty. Tlačit „kajkeří“ muziku do některé ze žánrových škatulek by bylo jen zbytečným znásilněním. Ač se skupina honosí zajímavým názvem, volně přeložitelným jako „kdokoliv“ či „kterýkoliv“, nenechte se mýlit. Čeká na vás zvuk osobitý a nezaměnitelný. Kajkery startují do hudebního světa…
      Přeji i vám dobrou hudební chuť!
Milan Belmondo Plch

KAJKERY

(vyšlo v Portýru č. 2, dne 3.7.2003 na PORTĚ v Jihlavě)

Petr BALÍK Vohnout: Kajkery z „Frydku“ mě potěšili a ne ponejprv. Folkrock i jazzíček se slušnými texty a taky až šanzon? Jo. Tohle jo. Tohle tvář má. Zas nářez. Chudák porota. I Miloše Dvořáčka to vyhnalo od chutného langoše a zvedlo ho to ze sedadla. Zase se potvrzuje, že dobrá muzika nemá škatulky.
Pavlína BUBLINA Veselková: Tahle kapela mě zaujala už předloni. Tehdy se neprosadili, ale hodně na sobě zapracovali a hrají moc pěkný jazzíček. Takové pohlazení na duši.
Karel FRED Vodňanský: Konečně něco pro mě. Svižná folkrocková jazzovka sice s né moc dobře propracovanými aranžmány jednotlivých nástrojů, ale jako celek velmi příjemné.

KAJKERY

Vizitka v časopisu KRTEK (ZAHRADA 2004)

      Frýdecko-místecká folk-rocková sestava Kajkery letos excelovala na Moravském vrabci. Fungují asi pět let a ačkoliv název znamená v místním nářečí „kdokoliv“, sestava je ustálená a založena na dobře fungující partě. Určitě vás upoutá frontman a zpěvák Theodor Kara Barczi, textař a skladatel většiny melodií. Jeho texty mají velmi osobitou poetiku a protože ví, o čem zpívá, dovede je náležitě prodat. Baskytaru se zřetelnými vlivy funky stylu hraje David Blue Březovják. Cinkavou akustickou kytaru má v popisu práce Tomáš Bobr Pyško, jinak též kapelník. Na rozdíl od předchozích dvou, kteří mají z našich žánrů prakticky jen folk-rockové zkušenosti (Nové lodě), hrál i trampskou a country muziku (Dominika, Terč). Rockové a bluesové kořeny má naopak elektrifikovaný kytarista Martin Bubuš Czerný, jehož party mi letos udělaly opravdu radost. Bicí a perkuse má na starosti Martin Šimáček Šimek, který dovršuje styl kapely lehce swingujícím cítěním. Výsledek je originální zvuk, trochu připomínající snad Buty v dávnověku.
      Kapela loni získala v Jihlavě Portu, album zatím nemá, ale na webových stránkách www.kajkery.cz si můžete stáhnout nějaké ty MP3 a dokonce i krátký videoklip.
Jiří Moravský Brabec (-jmb-)

KAJKERY

Vizitka (časopis Folk &. Country 2003)

Porta 2003       Před dvěma lety se na plzeňské Portě poprvé výrazněji blýskla kapela honosící se, pro nezasvěcené, záhadným názvem Kajkery. Tehdy si odvezli ocenění poroty a přestože skupina stále v hraní pokračovala, nebylo o ní příliš slyšet.
    Na Portě 2003 v Jihlavě patřila už nepochybně k nejlepšímu výběru soutěžních kapel a právem si odvezla interpretační Portu.
      Kajkery mají nejblíže k folk-rocku, ale v jejich písničkách uslyšíte vlivy řádky žánrů od jazzu až po rock. Členové kapely poslouchají a nechávají se ovlivňovat veškerou muzikou bez jakéhokoliv žánrového rozlišení. Jejich písničky vznikají většinou jen nahozením melodické linky a postupným dopilováváním se přirozeně rozvinou. Mají dokonce i takové, které vlastně vůbec nesecvičují a přece jimi dokážou strhnout.
      Kajkery, nářečně vlastně znamenající „kdokoliv“ ovšem nejsou otevřenou sestavou. Jedná
se o partu velmi dobrých kamarádů (vyrážejí třeba společně na vodu), mající velmi podobný vztah k muzice. Zakládají si víc na osobních vztazích, než na okamžitých hudebních úspěších. Muziku považují za běh na dlouhou trať a snaží se jí dělat takovou, aby byla schopná divákům „dobít baterky“. Nekladou si systematicky a přísně termínově cíle typu „do srpna musíme mít desku“. Snem kapely je hrát všude, což při kvalitách skupiny vůbec není nesplnitelné.
      Do soutěží se nehlásí příliš rádi, ačkoliv jim právě Porta přinesla tak velký úspěch. Jsou totiž toho názoru, že tři písničky o kapele příliš nemohou prozradit. Raději tedy vyrazí na menší festival, na kterém dostanou prostor alespoň na půlhodinový recitál. A asi nejvíc je u srdce zahřálo domácí vyprodané divadélko Čtyřlístek.
      Kapela ráda hraje i na vernisážích a komornějších akcích, což jistě při prvním poslechu nejednoho diváka překvapí. Už proto, že Kajkery to dokážou „řádně rozbalit“ a získat publikum. A to byste si neměli nechat ujít!
Milan Belmondo Plch
administrace Všechna práva vyhrazena / © 2007 Kajkery / realizace nextWEB